Udržitelnost
V tomto oddíle se spolu podíváme na výrobky z ovčí vlny z ekologické perspektivy. Planetární ekosystémy jsou mimořádně komplexní a jejich narušování často není přímočaré a typicky se odehrává na více úrovních, což způsobuje, že je často komplikované vyhodnotit, zda je ta či ona lidská aktivita ve výsledku prospěšná či škodlivá. Proto je vždy potřeba zkoumat danou oblast na různých úrovních a z různých perspektiv. Podíváme se tedy na svetry z ovčí vlny a vlněné termoprádlo z hlediska slowfashion a pak prozkoumáme obecně chov ovcí na vlnu z ekologického, ale i etického hlediska, abychom si tak udělali širší představu o celém tomto odvětví.
SLOWFASHION
Slowfashion („pomalá móda“) vznikla jako reakce na fastfashion („rychlou módu“), což je nechvalně proslulý „výdobytek“ globálního kapitalismu založený na vykořisťování lidí a přírodních zdrojů tzv. „zemí třetího světa“, který je poháněný masivním marketingem v tzv. „vyspělých státech“. Cílem modelu fastfashion je maximalizace zisku, čehož je dosahováno kombinací minimalizace výrobních nákladů oblečení a maximalizace prodaných kusů, což ve výsledku vede k dalekosáhlým negativním společenským a ekologickým dopadům. Ideálem slowfashion je v kontrastu vůči tomu kvalitní produkt vyrobený za férových podmínek a důraz na minimalizaci ekologické stopy výroby. Nejde o to, aby si člověk koupil hodně kusů oblečení, ale o to, aby mu jeden kus oblečení vydržel hodně dlouho.
K těmto ideálům se v plné míře hlásíme, což se projevuje na sortimentu, který nabízíme, a ve struktuře našeho e-shopu. Dalo by se říci, že všechny svetry z ovčí vlny spadají do kategorie slowfashion a to jednoduše proto, že velmi dlouho vydrží a nejedná se o žádné módní výstřelky na jednu sezónu, ale spíše o tradiční nadčasové oblečení, které z módy nikdy nevyšlo, protože v ní (ve smyslu fastfashion) ani nikdy nebylo. Nicméně mnohé svetry z ovčí vlny nabízené konkurenčními eshopy naplňují ideály slowfashion jen v tomto ohledu. Jejich výrobky se i přesto vyrábí na globálním jihu, kde obecně panují tristní pracovní podmínky. Na našem e-shopu však takové svetry nenajdete, protože takové výrobce kategoricky odmítáme podporovat. Všichni výrobci svetrů z ovčí vlny a vlněného termoprádla, které nabízíme na našem e-shopu, vyrábí v Evropě (více o výrobcích, jejichž produkty nabízíme se dočtete zde).
Na našem e-shopu také nenajdete žádné množstevní či věrnostní slevy, a výprodeje organizujeme velmi sporadicky, protože nechceme motivovat zákazníky k nadměrnému nákupu. Pro nás je ideální zákazník takový, který si koupí jeden svetr z ovčí vlny, který pak nosí třeba celou dekádu a má z něj radost, jak ho krásně hřeje. Ne někdo, kdo si neuváženě koupí čtyři svetry z nichž nakonec nosí stejně jenom jeden. Zkrátka, nechceme navyšovat zatížení planetárních ekosystémů, ale naopak ho snižovat tím, že doufáme v to, že si zákazník koupí jeden svetr u nás namísto deseti svetrů u fastfashion řetězců. Kdyby tomu mělo být tak, že by si zákazník koupil jeden svetr u nás a k tomu ještě deset svetrů u fastfashion řetězců, tak bychom byli raději, kdyby si od nás svetr nekupoval, protože tím bychom totiž dosáhli pravého opaku našeho záměru.
Dále se ideály slowfashion na našem e-shopu projevují v tom, že přibližně polovina modelů, které nabízíme jsou splétány na míru až po vaší objednávce, což je ideální varianta, protože tímto způsobem nedochází k nadměrné výrobě, která pak zůstává ležet na skladech (v případě fastfashion staré modely putují rovnou na skládku když přijde nová sezóna), ale každý jednotlivý kus je vyroben přesně na základě požadavků zákazníka.
To zní dobře! Ale jak se to vlastně má s chovem ovcí na vlnu z ekologického a etického hlediska?
CHOV OVCÍ
Pomineme-li značně komplikovanou a v jádru filosofickou otázku, zda vůbec může být jakýkoli chov zvířat z etického hlediska v pořádku, lze tvrdit, že chov ovcí na vlnu je v komparaci s naprostou většinou ostatních oblastí chovu zvířat „etičtější“. Co tím máme na mysli? V jistém ohledu se jedná o určitou symbiózu: farmář chce vlnu, jejímž prodejem se živí a ovce chovaná na vlnu potřebuje k životu, aby její vlnu někdo ostříhal. Jde o to, že plemenům ovcí, která jsou chována na vlnu (například známému plemeni Merino), roste vlna velice rychle a (podobně jako některým lidem vlasy) nepřetržitě. Na rozdíl od některých plemen ovcí chovaných na maso či na mléko, však plemena chovaná na vlnu svou srst sama nepouštějí, a tak potřebují, aby jim ji někdo ostříhal. Ovcím, které se například ztratí, pak vlna časem naroste tolik, že už přes ni ani nevidí, dlouhá a hustá vlna jim pak brání v pohybu a často se v ní drží paraziti, kteří ohrožují ovci na životě. Známý je příběh zélandské ovce „Shrek“, kterou se podařilo zachránit a ze které farmář – poté co ji po několika letech našel zatoulanou – ostříhal neuvěřitelných 27 kg vlny.
V tomto ohledu se tedy jedná o velmi ojedinělý chov zvířat, který skutečně obsahuje mnohé symbiotické prvky. Většina zvířat na světě se „chová“ na maso ve velkochovech, kdy je cílem dané zvíře rychle vykrmit, zabít a rozřezat na kusy, které pak lidé zkonzumují. Další významný podíl zvířat se „chová“ ve velkém na mléko, což se zdá být lepší než zvířata rovnou zabíjet, nicméně typicky jsou obě tato odvětví "chovu" úzce propojená. Např. se to projevuje tím, že jsou potomci těchto zvířat odebíráni matkám, krmeni náhražkami za ono mléko, které zkonzumují lidé, a rovněž následně zabíjeni na maso. Oproti tomu plemena ovcí chovaná pro jejich vlnu nejsou k těmto účelům vhodná, na maso a na mléko se chovají jiná plemena ovcí. Nicméně ani chov ovcí na vlnu není zcela idylický, jelikož ve snaze o šlechtění plemene zahrnuje (podobně jako chov psů) zasahování do přirozeného procesu reprodukce v podobě kastrace naprosté většiny samců a někdy také umělé oplodňování samic. Dále někteří farmáři bohužel nenechávají ovce dožít a utratí je ve chvíli, kdy zestárnou natolik, že už se jejich chov na vlnu nevyplatí. Na druhou stranu většina ovcí chovaných na vlnu žije prakticky celou sezónu ve výběhu či zcela volně v kopcích, odkud je farmáři občas naženou zpátky do farem a ostříhají jejich vlnu. Proto lze uzavřít, že chov ovcí na vlnu je ve srovnání s většinou ostatních druhů chovu zvířat „etičtější“.
Co se týče roviny ekologické, je opět vhodné podívat se na celou problematiku v komparaci s dalšími druhy chovu zvířat. Nejspíš by šlo argumentovat, že z etického i ekologického hlediska by bylo nejlepší nechovat vůbec žádná zvířata, nicméně je klíčové rozlišovat mezi jednotlivými způsoby chovu, protože rozdíly v jejich etické přípustnosti i ekologickém dopadu jsou obrovské. A zde chov ovcí na vlnu opět vychází výrazně lépe než jiné způsoby chovu zvířat. Jde o to, že ovce chované na vlnu se v naprosté většině případů pasou někde na louce, což způsobuje výrazně menší uhlíkovou stopu než například chov krav, které jsou drženy v halách a krmeny jídlem vypěstovaným na rozsáhlých polích za pomoci těžké techniky, fosfátových hnojiv a množství chemických postřiků. S tím se ovšem pojí to, že chov ovcí na vlnu je poměrně náročný na prostor: pro získání stejného množství příze je potřeba daleko větší plocha pro chov ovcí, než při pěstování bavlny. K tomu je ale potřeba podotknout, že ovce se často pasou na místech, kde by stejně nic jiného nešlo pěstovat, ať již kvůli kopcovitému terénu či pro nevhodné klimatické či půdní podmínky, a proto zábor půdy chovem ovcí není zemědělsky příliš významný. Avšak na některých místech může být významný z hlediska úbytku biodiverzity, jedná se o případy, kde je na určitém území chováno příliš velké množství ovcí, které pak onen prostor zcela vypase. Dále je třeba zmínit, že chov ovcí na vlnu – stejně jako jakýkoli chov zvířat – vytváří skleníkové plyny, jelikož zvířecí zažívání produkuje metan. Jinými slovy ani chov ovcí na vlnu nemá nulové ekologické dopady, nicméně i odpůrci chovu ovcí na vlnu uznávají, že má komparativně nižší ekologické dopady než například konvenčně pěstovaná bavlna, což je v současnosti nejrozšířenější materiál na výrobu svetrů. A to se bavíme jen o výrobě, k tomu je ještě třeba dodat, že takový svetr z bavlny je potřeba výrazně častěji prát, což způsobuje další významnou ekologickou stopu. Oproti tomu vlna nezasmrádá a tmavý svetr stačí prát až po několika měsících každodenního nošení. Nadto svetr z ovčí vlny má ve srovnání s bavlněným výrazně delší – až překvapivě dlouhou – životnost (z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že můj oblíbený cca 500 dnů nošený svetr z ovčí vlny je stále ve zcela fantastickém stavu).
SHRNUTÍ
I přesto, že je chov ovcí na vlnu z etické a ekologické perspektivy v mnoha ohledech komparativně lepší, než jiné druhy chovu zvířat či pěstování přírodních vláken, je nutné mít na paměti, že i produkce příze z ovčí vlny způsobuje určitou zátěž pro planetární ekosystémy. Proto je důležité nakupovat výrobky z ovčí vlny – ostatně stejně jako všechny výrobky – s rozmyslem a uváženě. Vlněný svetr či termoprádlo by neměli být něčím, co si pořídíte jakoby navíc, ale něčím, co si pořídíte namísto mnohých jiných „obyčejných“ svetrů a triček, protože jedině tak se budeme blížit ideálu udržitelnosti.